Jak jsem přešel z IT do koučinku: Příběh, který jsem neplánoval

Byl jsem technologický člověk. Studoval jsem, psal kód, spravoval sítě, budoval firmy. IT bylo moje přirozené prostředí – logické, měřitelné, předvídatelné. Koučink? To bylo něco pro lidi, kteří „potřebují pomoc".

Jak časy mění člověka.

Začátek: Kariéra, která šla přesně podle plánu

Po studiích jsem nastoupil do technologického sektoru. Dělal jsem to, co studenti IT dělají – implementace, správa systémů, postupný přesun do řídících pozic. Byl jsem dobrý v tom, co dělám. Čísla šla nahoru, odpovědnost rostla, plat odpovídal.

Zvenčí to vypadalo skvěle. A upřímně – zevnitř to taky dlouho skvěle vypadalo.

„Měl jsem vše, co se od úspěšného člověka očekává. Proč jsem tedy každé pondělí ráno cítil tu zvláštní tíhu?"

V IT se pořád něco mění. Nové technologie, nové výzvy, nová řešení. Ale jedna věc se nemění skoro nikdy: lidi, se kterými pracujete, a způsob, jakým spolu komunikujete. A právě tady jsem začal narážet na to, co mě fascinovalo víc než jakýkoli technický problém.

Zlomový moment: Rozhovor, který otevřel dveře

Jednoho dne jsem měl hodnotící rozhovor s kolegou, který byl technicky výborný, ale v týmu čím dál obtížnější. Místo standardní zpětné vazby jsem zkoušel jiný přístup – ptal jsem se. Hodně se ptal. Neřekl jsem mu, co má dělat. Jen jsem se ptal, co sám chce, co mu brání, jak si situaci vysvětluje.

Po hodině přišel s řešením sám. Bylo to lepší než cokoliv, co bych mu navrhoval já.

Po rozhovoru jsem si říkal: Co se to právě stalo? Jak to, že fungoval tento přístup líp než přímá instrukce?

Začal jsem se vzdělávat. Nejdřív jen ze zvědavosti – knihy o psychologii, vedení lidí, komunikaci. Pak jsem narazil na koučink jako metodu. A věci do sebe začaly zapadat.

IT a koučink: Překvapivě blízko

Čím víc jsem se učil, tím jasněji jsem viděl paralelu, která mě zpočátku překvapovala:

IT background se ukázal jako mimořádná výhoda. Přesné myšlení, schopnost vidět vzorce, empatie pro lidi pracující v technologickém sektoru. Věci, které jsem roky považoval za „jen IT dovednosti", se najednou ukázaly jako silná koučovací výbava.

Rozhodnutí: Skok nebo postupný přechod?

Neskočil jsem. To by nebylo v mé povaze.

Absolvoval jsem certifikační program, koučoval jsem nejdřív v rámci pracovní role, pak paralelně mimo ni. Testoval jsem, sbíral zpětnou vazbu, ladil přístup. Přesně jako v IT: proof of concept, pak pilot, pak produkce.

Přechod trval přes rok. Ale každý týden byl jasnější signál, že jdu správným směrem.

„Poprvé v kariéře jsem si v neděli večer myslel: Těším se na pondělí. Ne proto, že nebylo co dělat – ale proto, že práce dávala smysl jinak než předtím."

Proč kouč pro podnikatele a IT lidi?

Mohl jsem koučovat kohokoliv. Ale rozhodl jsem se zaměřit na lidi, kteří mi jsou blízcí: podnikatele, IT manažery, lidi v technologickém sektoru.

Proč? Protože vím, jak přemýšlí. Vím, co je stojí energii. Vím, jak vypadá den, kdy máte plnou hlavu technických rozhodnutí, manažerských výzev a zároveň chcete být přítomní doma. Mluvíme stejným jazykem.

A vím, že právě tito lidé mají koučink tendenci nejvíc odkládat. „Zvládnu to sám." „Nejsem typ na tyhle věci." „Počkám, až to bude horší."

Také jsem to říkal.

Co se od té doby změnilo

Pracuji s lidmi, kteří jsou technicky výborní a hledají způsob, jak to, co umí v práci, promítnout i do zbytku života. Nebo naopak – kteří v práci fungují skvěle, ale za cenu, která se někde jinde projevuje.

Každý klient je jiný příběh. Každé sezení je trochu jiný problém k prozkoumání. Žádné dvě schůzky nejsou stejné.

Přesně jako v IT – ale tentokrát je systém, který ladím, lidský.